Proč, kdy a jak? Nyní se pokusím odpovědět na tyto otázky co mne přivedlo k tomuto koníčku. Od dětství mám velice vřelý vztah ke zvířatům/zvláště pak ke psům/, k rostlinám a k přírodě vůbec. Při volbě rostlin jednoznačně zvítězily kaktusy a to pro jejich rozmanitost druhů,tvarů a v neposlední řadě jejich kvetoucí krásu. Kdysi, už ani nevím kdy a od koho jsem dostal kaktus Echinopsis eyriesii,zvaný lidově „dědek“. V té době jsem neměl takové prostorové možnosti a také času nebylo příliš. Nicméně kaktusík rostl a po čtyřech letech vykvetl krásným bílým květem,také trochu voněl. V tu chvíli ve mě byly nastartovány věci příští. Příležitostně jsem si pořizoval další exempláře. V průběhu času se mi podařilo vyřešit problém s prostorem pro umístění sbírky a díky pochopení celé rodiny se mohu této krásné, oku a duši radost přinášející činnosti, věnovat. K ostnatým chlupáčkům přibyly sukulenty a v současné době /2007/ sbírka obnáší 140 druhů kaktusů a 66 druhů sukulentů. Od jara /duben/ do podzimu/říjen/ letním kytičky na lodžii, něco málo ve skleníku/zelenina je zatím priorita/a zbytek po teráskách. V zimě kaktusy ukládám do sklepa/měsíc předem nezalévám/ kde do března spí,se sukulenty je to o něco horší, /potřebují i v zimě světlo/ museli jsme obětovat místnost, zalévám je jednou za měsíc. Dvakrát do roka kaktusy stěhuji a potom podle individuálních potřeb rozmísťuji. Za tuto minimální službu se mi kytičky odvděčují krásnými květy. Jedinné s čím ostny kaktusů nejdou dohromady, je při línání srst našeho psího člena rodiny /leonberger/,ale to je pouze dvakrát za rok.
Kytičky též množím a to jak výsevem tak vegetativně. Tento krátký úvod o sobě ukončím: „Daruj někomu – i nepříteli – kvetoucí minuskulus /Rebutia minuskula/, a je ztracen.“ Za sebe dodám, zcela pravdivý.
Nejnovější komentáře